Ač tento týden nejméně výuka kombinovaného studia učitele pro 1. stupeň, jsem použil jsem zářící obrazovku, po třetí. Snad to nebudou třetice a šmitec .. Po posledním studijním bloku jsem zapomněl zapsat pár řádků, protože co si nenapíšu, nevím. Nejhorší věc je však ta, že si všechno zapomínám i zapisovat .. (a proto jsem byl býval u svých žáků oblíben v období testů 🙂

Když máme tu pauzu od získávání nových poznatků, je tu advent a Vánoce jsou za rohem, je dobré udělat něco i doma. A tak jsme se s Pralinkou vrhli na pracné pracny, které zas tak pracné nejsou. Vyhledali jsme na netu nějaké recepty a vybrali ten od děvčat z Herbáře — děkujeme.. Pak jsme nakoupili suroviny a už to šlo jako po másle, áno patří tam i celé máslo. Nechci a ani nebudu tu rozepisovat recepty. Prostě nastal čas, vánoční čas, kdy se i já schovávám v kuchyni a tvořím. Vděčím za to svému taťkovi, který to má zase po svém otci a snad to u našeho rodu K. tak chodí, že chlapi rádi vaří a pěčou. Jen jsem se chtěl podělit o první várku našich medvědích tlapiček, které se schovávají v černé skvrně na červeném ubrousku. Áno, spálil jsem je, 3 žabičky, 2 zajíčky, 3 raky a 4 rybky, to je jen výčet těch co opravdu nešly obalit v cukru.. 😀

Opravdu rád vařím a peču, když mám čas a pokud mne Čarokrásná pustí do kuchyně, avšak né vždy se vše podaří..

— — —

Každý z nás má jistě spoustu vzpomínek nepěkných, ale i dobrých na základní, střední, možná i na vysokou školu a nejen na školu, ale také na paní kuchařky, pány školníky, oblíbené předměty i ty neoblíbené. A hlavně každému z nás uvízla v hlavě postava, která nás nejvíce obohatila a nasměrovala do života. Dle nás “dobrý” učitel nebo “dobrá” učitelka. Jaká však máme kritéria pro definici “dobrého” pedagoga?! Asi je s rostoucím věkem měníme a přehodnocujeme. Ale dobrý pedagog byl nebo je ten, na kterého vzpomínáme a pamatujeme si jeho tvář, vystupování, zkoušení, styl výuky. Byl přísný, férový a že ve většině případů nebyl nejhodnější?! To nejni nutně podstatné. Nějak nás vedl, něco v nás zanechal. A já mám v sobě jednu paní učitelku a jednoho pana učitele.

Chodili jsme do primy víceletého gymnázia v ÚLu, na Jatečku. A tam jsem narazil, na pana učitele, který mne přivedl na myšlenku, být pedagogem. Pan učitel nastoupil na náš gympl 14 dnů po nás. Nejprve nás učil dějepis a pak nás dostal ještě na jazyk německý. Měl respekt, byl přirozenou autoritou, měl přehled a ve své aprobaci byl třída. Byl nesmlouvavý, přísný a k tomu jeho hodiny byly zábavné. Že to nejni možné? Osm let jsem u toho byl. A pak někdo vyřkl tak jednoduchou otázku, zda ho práce učitele baví odpověděl zcela upřímně: “A myslíte si, že bych to jinak za ty peníze dělal?!” Áno, práci učitele neděláte pro obrovský výdělek. Tuhle práci děláte, protože Vás baví, máte rádi práci s lidmi, rozumíte dětem a chcete jim předat vědomosti, zkušenosti a musíte je pomoci vychovávat, aby byli přínosem pro společnost. Zapomněl jsem ještě, že musíte být dobrým úředníkem. Je to tak, práce učitele je poslání, které nemůže dělat každý, nejni za to moc peněz a ještě méně uznání. A přesto je to práce, která je skvělá, naplňující a dojemná. Prostě taková jaká chcete. Zkuste tedy i Vy být důvěřivý k pedagogům co učí vaše děti, mějte k nim více respektu, ať nám kvalitní a dobří pedagogové neutíkají a další a další mladé lidi tato profese láká jako mne.

— — —

Za těch pár nebo spíše více párů odstudovaných let na UJEPu jsem zažil několikrát své poprvé. Asi jako každý na vysoké. Poprvé jsem nazul tretry, poprvé plaval motýlka, poprvé stál na lyžích, poprvé vyletěl od zkoušky, zkrátka toho bylo dost. Zážitek s lyžemi byl opravdu parádní, když mi náš instruktor nevěřil, že jde o mé poprvé.. 😀 Ale tušíte, že jelikož stále studuji, tak těch poprvé bylo, je a asi ještě bude dost. První malování bylo parádní, uvolňující a osvobozující, dosti podobné zážitku z prvního kurzu tvůrčího psaní (kdy ze mne lektor dokázal vše ponuré dostat na papír, a prý to bylo ucházející — a poprvé jsem něco vyhrál, knihu Ďáblův slovník — děkuji..). Každopádně mne další poprvé čekají. A během nejen toho všeho poprvé, ale celého studia jsem zjistil, jak je každý předmět TOP a vlastně ten nejdůležitější z celého studia. Řeknete si, to je za jednoho bludišťáka, to bude cajk. Pak sedíte v učebně, vyučující chce docházku, prezentaci, seminárku a výstup v hodině, zkrátka Vám vnutí dojem, že jeho kurz je opravdu stěžejní, bez nějž nemůžete ke státnicím. Nechci žádný kurz snižovat, prd tomu rozumím, ale často mi chybí trocha empatie a vstřícnosti ke studentům, kteří vyvíjí nadměrné úsilí ke splnění všech požadavků. Nemyslím ty, kteří se na to umí s nadhledem vyprdnout. Ale jelikož mám něco za sebou, tak vím, že se leckde přimhouřit oko nebo dvě dá, aby se člověku lépe dýchalo, aby byl motivován, aby to prostě jen nevzdal. A pak to jinde nejde? To Vás pak mrzí, demotivuje a kdekdo to i zabalí. Áno je to vysoká škola, je to zcela dobrovolné a leccos se zde již od Vás očekává. Ale ..?!

– – –

Dost jsem to natáhl, nejen na počet řádků, ale také hodin, když vidím kolik je.. Omlouvám se, kdo má v rušné, adventní době čas?! Tak se posaďte, rozklikněte, klidně i na záchodě a trochu se začtěte..

Děkuji za přečtení, přeji nerušené snění a dobré vstávání a ..

.. vydržet !! # knistuduje