Klidný večír či den, záleží kdy tento příspěvek čtete. Na úvod přikládám omluvu pro věrné čtenáře, kteří přečetli předešlé 4 díly Kníru. Dlouho jsem nic nesepsal, ne že by nebylo, ale spíše nebylo kdy. Čekal jsem na návrat notebooku, pač ťukat něco do tabletu bo telefonu by bylo opravdu na dlouho, navíc nepatří mezi mé top parťáky.

Než začneme o studiu. Čas nám pokročil, počasí se umoudřilo a dobrých skutků nejni nikdy dost. Nazul jsem botky “happyloopky”, vytáhl kolegu hobíka a vydali se v ÚLu podpořit dobrou věc a své zdraví. Měl to být pohodový běh v poklidném tempu, byl z toho závod s větrem a se svým dechem. A trasu 4 kilometry jsme prosvištěli v lehce zadýchaném stavu za 20 minut a nějaké drobné. Hlavně jsme si to užili (a to i bez píva 🙂 a přispěli na Valinku..

Písemky, testy, zkoušky, desetiminutovky, diktáty, přepadovky a k tomu taháky. Všichni to známe sami, ještě když jsme seděli ve školních lavicích, žaludeční problémy, ranní nevolnost, nervozitou si okusovali nehty a modlili se, ať to nejsem já. Spoustu z nás opisovalo jak se dalo a vymýšleli jsme ty nejnovější triky na taháky. A jak to fungovalo.. Bylo to tak rafinované, že pančelka na tahák nepřišla a pančitel se slečně neodvážil kouknout do klína, když její zrak nápadně mířil pod okraj sukně. Horší to bylo s ústním zkoušením, tam kde nic nejni ani smrt nebere.

A stejné to je i na vysoké.. i u dálkařů.. Stejný stres, stejné nevolnosti, stejné stavy úzkosti, stejné pokusy o taháky. Jen ty technologie se vyvíjí. I když se ještě občas stále píšou taháky na lavici, na sešit pod testem, tahák v rukávu, ale dnes už i tahák v mobilu či v chytrých hodinkách. Kdo je IN a jde s dobou, má nepřeberné množství možností pro taháky. A je jedno, jestli jste žákyně, žák, studentka, student, pančitelka nebo pančitel. Jednoduše, pokud sedíte v lavici a píšete test, jste nervózní a občas se uchýlíte k pokusu o tahák. Co jsem úplně nečekal, že i paní učitelky při psaní zápočtů a zkoušek propadnou nervozitě natolik, že sepisují taháky dle svých žáků. Zde si můžeme vybrat klasiku, psaní poznámek na na dlaň, na stehno pod lem sukně (varianta spíše pro holky 🙂 nebo fotky poznámek v mobilním telefonu. Záleží opravdu na povaze a odvaze zkoušeného a jeho zkušenostech se zkoušejícím. A pak začíná hon, souboj, kdy lovec čeká na chybu lovené zvěře, na jeden chybný pohyb, sklopený zrak..

O dálkovém studiu, jsem si myslel, že je “v poho” a že na dálkaře platí jiný metr, než na deňáky. Ona to pravda trochu je, už v té podstatě, že dálkaři mají rodiny, chodí do práce a při tom všem si dodělávají potřebné vzdělání, aby mohli legálně vzdělávat naše děti. Opravdu, při denním studiu, během studentských let, řešíte studium, párty a většina studentů také brigádu. Škola je od pondělí do pátku a to ráno, odpoledne nebo večer. Studium je vaším denním chlebem. U dálkařů je to trochu jiné. A moc jsem se nespletl. Učitel, pedagog má být vzdělaný a má ovládat spoustu vědních disciplín, ale dokáže být dokonalý opravdu ve všem?! Musí zvládnout vše naprosto skvěle?! Je to v jeho možnostech?! Jsme lidé a všechno je to o lidech. Pokud jste pokorní a ukážete snahu, lecco se dá popostrčit. Ale jak píšu, je to o lidech. Ale pokud narazíte na člověka, který žije v mylném bludu, že jeho předmět-kurz je ten nejdůležitější na světě, bez kterého nemůžete a ani nedokážete žít, natož učit, jste mimo hru. Bohužel musíte polknout tu hořkou pilulku a prostě přijít přístě nebo za rok..

Pojďme však také ke zkouškovému u Kníru. Nemůžu psát jen tak o něčem, ale musím vám přiblížit jak ten Knír studuje. Nedopadlo to nejhůře, ale mohlo být lépe. Za největší výzvu v průběhu studia beru hru na klavír. Díky osmiletému gymnáziu mám za sebou hru na flétnu. Nejni to klavír, alespoň něco. A tak jsem začal trénovat, ale bohužel jsem neuspěl. Ale nevěším hlavu a slíbím vám, že potrénuji a tady vám napíšu, že knír zvládl zápočet i zkoušku ze hry na klavír.

Díky moc za trpělivost, za čtení a přečtení..

#knirstuduje #knirbeha #knirpomaha