Zdravím nejen kníraté, ale i ty méně důvěřivé, ty co se třesou na další čtení i ty, kteří číst nic nechtějí..

S dalším pokračováním jsem otálel dlouho, téměř 5 měsíců. Pravdou je, že jsem dost líný člověk. To nejni žádná třináctá komnata, ani že prokrastinace je trendová záležitost, ale moje známá věc.

Omlouvám se..

Také jsem čekal, abych naplnil jakýsi potenciál sedmého dílu. Což se myslím podařilo (já si mohu myslet co chci a Vy vlastně také 😉 a je toho spousta co se přihodilo. Byl to takový jeden velký okolotoč. Ani ne tak to ruské kolo, ale pořádný kolotoč co se točí okolo na celé kolo. Snad si najdete nějakých 5 minut (možná i více, ti co čtou pomalu) k přečtení Kníru, třebas na WC, ve frontě na zmrzku či pod stanem, když venku prší nebo o velké přestávce?!

A tak Vám děkuji.. (nezvykle hnedle ze začátku.. 🙂

Kde vlastně začít. Ve svém prozatímním profesním životě jsem měl jako nadřízeného/ou jen ženu. Celkem jsem měl tu čest pracovat pod 4 ženami, jejichž důvěru jsem si získal a dělal a dělal, že dělám. Proto se skokem vrátím do března letošního roku, kdy jsem ještě spokojeně prodával vodu a plnil sen jednoho pána. Tu jsem poznal i chlapské vedení. A prý už jen dělal, že dělám.. A proto se také pomalu začal rozplývat sen o vodě a lehce jsem dal zapravdu citátu: “Nejhorší srážka v životě je srážka se .. šéfem”. K tomu jdete po městě a jako znamení zahlédnete vybledlou bárku, která má být zakryta — PLOCHA K PRONÁJMU. A tak nastalo pro mne velmi radostné období, kdy jsem mohl přijmout staronové místečko v učitelském kolektivu, plném báječných a vstřícných lidí. Po třech letech jsem uzavřel další kruh a vrátil se, tam kde jsem končil, kde jsem byl obrovskou část svého života, kde jsem nechal i kus sebe, abych se mohl rozvíjet, plnit si svůj sen a naplňovat učitelské poslání. Díky za příležitost!!

#knirselouci

..

V našem hluchém okénku nám také proteklo druhé zkouškové období našeho studijního maratonu. Byla to dřina, však to znáte.. venku hezky, děti natěšené na prázdniny, do toho Vaše děti chtějí k vodě, kamarádi Vás táhnou na párty a Vy vše s díky odmítnete a po práci a uspání dětí se vrhnete na učení.. Ale učitelé jsou tvrdí a odolní a zvládnou vše. Z letního semestru mám také jeden vroubek, ale ten by se dal ještě v září umazat. Uvidíme, jelikož nejsem úplně jasnovidec ani astronom, vím jen, že to bude ve hvězdách. No a klavír, to bude jízda..

Během letního volna a dovolených nás čekala ještě jedna parádní akce, a to výtvarný kurz ve Svoru u Cvikova (tam co vaří to dobré pivečko). Příjemná pětidenní záležitost, ze které nám vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, podlamovala se kolena a otáčely panenky dokola. Pač povídání starších studentů byla slušně nafouklá.. Nakonec pět dní uteklo jako voda, byl to příjemný odpočinek plný inspirace do vlastní praxe a ano, bylo to náročné také na játra. Hezká příroda (vrch Klíč, nejen jako to pivo ze Cvikova 🙂 v okolí a zapálení vyučující vytvořili parádní atmosféru, díky které nás dokázali pohltit. A vznikla také pochvalná báseň na tento kurz, která je také velkým poděkováním. Bohužel si ji vyučující ještě nevyslechli, tak snad si ji někdy přečtou v Knize.

Na závěr studijního bloku musím smeknout a obrovsky poděkovat celé naší studijní partě. Spoustě oddaných “pančelek” a jednomu “pančeli”, kteří vytvořili parádní konkurenční, tolerantní, spolupracující a také takové motivující prostředí, takové abychom to všici mohli zdárně doklepat a mít ten papír, díky kterému můžeme tu naší práci s dětmi vykonávat dle platných zákonů. Držte nám palce.

#knirstuduje

..

A jak jsem již psal.. Potkalo mne to štěstí, že jsem dostal důvěru se vrátit zpět do školství, moci plnit to velké poslání a působit na nové a nové generace. Ano, dnes to vypuklo a pro mne po třech letech nastal #prvniskolniden na kterém také nesmí chybět kornout. A jaký kornout by měl mít #tensknirem?! ano, ten s knírem. Ani nevím, jakou nohou jsem vykročil z bytu, ani jako nohou jsem vkročil do budovy školy. Vím jen, že co jsem vlezl do budovy naplnil mne ten bezstarostný a klidný pocit, že budu užitečný. K tomu, když jsem nakoukl do první sborovny, přivítali mne usměvavé obličeje kolegů, které pak potkáváte celý den. Nádhera.. která vyvrcholí, když paní Řídící představuje nové kolegy a mne vytáhne jako prvního se slovy, že mne nemá mezi nováčky.. Tak prý nejsem novej, ale staronovej (smích). A to je TA práce a s TĚMI lidmi, kterou si přejete.. Už snad jen zbývá napsat, ŽÁCI TĚŠTĚ SE!!

Díky!!

#knirsevraci #kniruci