Osmé dostaveníčko s Knírem je jistota jakože, neopadá listí z dubu, tak ani knír neopouští mou tvář ani v listopadu ba naopak.. Je jedinou dominantou tváře, tedy vlastně druhou, hned pod ním totiž sídlí neutuchající optimistický úsměv. Ale o tom až níže nebo hned ze začátku?!

eM jako Mistrchardonnay, což je člověk, před kterým smekám, obdivuji ho, závidím mu a vlastně žiji v jeho světě, jeho svět bo jemu dost podobný. Jelikož jsem se vrátil do školství, a to takřka na místo, kde jsem ho před třemi lety opustil, tedy v autistické třídě, dostal jsem tak možnost zúčastnit se konference konané NAUTISem (neumím psát A vzhůru nohama, omlouvám se), která byla plná podnětů, tipů a poznatků, a kde jsem poprvé spatřil knihu, která Vám nepřiblíží život autisty a jeho pohled na svět jako nic jiného. A navíc, že se chystá druhý díl. Nebudu lhát, musel jsem mít oba. A tak jsem 17. října vběhl do obchodu a poprosil o téměř 30deka autismu.

Výsledek?! Žádné přežrání, ale střídmé nasycení tématem o kterém se toho moc neví a ani nenamluví, krom těch lidí, kteří se s ním denně potkávají a jak je napsáno, kteří ho žijí. Když jsem chroupal kapitolu za kapitolou, vždy k černé stránce s dalším a dalším bonmotem, kde jsem se zastavil a vybavil si podobné chvíle se svými žáky, musel jsem se usmát a dát autorovi zapravdu, jak to celé co zažíváme i MY ostatní, perfektně shrnul a sepsal na papír v ucelenou knihu. A to nemluvím o upřímných konverzačních pasážích, při kterých člověk skoro vyprskl takřka polykající rum (dávám přednost rumu před vínem).

jako Odvaha, kterou bych nejprve navázal na Mistrachardonnay a jeho tábory, ale hlavně naše každoroční dvojité počínání s autisty na škole v přírodě uprostřed lesa, kousek pod jedním kopcem. Ve skutečnosti odvahu potřebujete jen v momentu, kdy vybíráte adepty, kteří na školandu opravdu pojedou. A já nedělám rozdíly a chci tu možnost dopřát všem, všem rodičům. Protože jsem učitel a my jsme škola, většina rodičů má své děti odpoledne doma, o víkendu, o prázdninách, takže krom pár hodin ve škole, skoro pořád. I proto se nedivím rodičům (i když těch je malinko, ale to jsou jen ti, kteří to ještě neokusili), že se bojí, ale oni se bojí být bez dětí. A když jim odvezete dvě děti, a oni po 12 letech nonstop jízdy mají 4 noci pro sebe, místo odpočinku a relaxace, tak ze stresu z nic nedělání si najdou 1000 a jednu činnost co mají udělat, jako vymalovat u babičky, přestěhovat pokojíky, ale to je chyba. Pokud jste rodič a děti nemáte doma — jsou na pázdninách bo kdekoli jinde, vykašlete se na úklid, stěhování, malování atd., pač děti tyto věci musí zažít a být u toho, vědět, že se jich to také týká a že by měly pomáhat a rodič si bez dětí má co — ODPOČINOUT!! Ale nechci odbíhat, dostat děti z města, z jejich komfortní zóny je opravdu zážitek. Protože Vás odmění upřímným chováním a také reakcemi, ale nato jste připraveni, jelikož jste prošli fází odvahy při výběru adeptů. Na takovém výletě už Vám jen postačí dobře zavázané tenisky (pro případ, že by Vám někdo v lese vzal do zaječích), sušenka jako doplnění cukru po výšlapu na vrchol, motivace v podobě večerního dýchánku s Fantou a čipsem, kvůli hladkému a klidnému návratu zpět, ale hlavně hromadu vlhčených ubrousků, což je základ každého výletu s dětmi, které já jsem zapomněl.. A to je zkušenost nejen psaná v knihách.. CHYBA!! Ale i tak jsme zažili krásný výšlap na Sedlo..

Vé jako Vytrvalost.. Ano, tento odstavec bude nejkratší. Né, že bych nebyl vytrvalcem, půlmaraton jsem běžel jednou, ale vytrvalost tentokrát vztáhnu ke studiu.. a Ano, stále studuji. Semestr běží, seminární práce plním, i když s pomocí kolegyň — DĚKUJI!! a vše se snad zadaří.. Doufám, jelikož jsem prošel přednáškou s podtématem — SEBEMOTIVACE a tak se opravdu sebemotivuji, abych konečně po těch létech dostudoval. A mé Čarokrasné dopřál tu slast, že oholím knír.. Tak mně i jí držte palce..

E jako Epesrádes knír.. no nebudu Vám lhát, celá tahle věc se točí kolem kníru a proto je snad jasné, že když začne Movember, vous jde dolů, ale knír zůstává, alespoň u mne.. Argumentů je hned několik, svůj knír oholím, až dostuduji, vousy mi rostou pomalu a za měsíc bych nový knír nevypěstoval. Argumenty jsou sice jen dva, ale zato velmi pádné a nevyvratitelné. Takže i letos #tensknirem drží basu se všemi chlapy, pány, kluky a podporuje zdraví mužů. Takže pokud chcete být solidární a podpoříte dobrou věc, kterých i bez této děláte spousty, třebaže se ráno v dešti usmějete na starší panisousedku co venčí krysu (myšleno malého “psa”) na vodíku a pozdravíte jí, tak můžete i zde.. https://mobro.co/daribolkouba

Díky..

a kdo by Kníru neměl ještě dost, v Činoheráku bude vítaný host.. a tak sleduj profil daribol k. bo #tensknirem a uvidíš..

Tentokrát za přečtení poděkuji až na závěr.. DÍKY

a

DÍKY také Mistruchardonnay, to on může za vznik mé první básně z AUTIsvěta.. (která možná vyjde i dříve než v celé sbírce..)

A nezapomeťe, že ve dvou se to lépe táhne, ať už s knírem nebo s úsměvem..

Váš #tensknirem