Je to tu zas.. Rodina, svařák, advent, rum, Vánoce, vaječňák, vánočka, griotka, cukroví a tak dále..

Ale jak začít tentokrát?!

Splnil se mi jeden malý sen.. Dostat se na titulku novin..  Nejni to teda titulka a nejsou to úplně noviny, ale.. je to ústecká kultura do kapsy. Jak by zaznělo v podsvětí, nabídka, která se neodmítá a v tomto případě to platilo stejně.. Zadrnčel telefon, ve kterém se ozval hlas, jestli souhlasím se sepsáním úvodníku. Neměl jsem nůž na krku a přesto jsem řekl áno.. Mám tu čest končit tento prapodivný rok dvacet20, zhodnotit ho podle sebe, podle Kníru a popřát všem ústečanům klidné svátky.. Prosincové vydání EnterÚL nakonec přes všechny překážky vyrazilo do světa, obchodů, obchůdků, kaváren, restaurací a tam všude můžete sebrat tuhle specialitku, která Vám mixuje a servíruje vše zajímavé, co se v našem ÚLu děje.

takže pokud byste nestihli nikam zajít a PES rozcupal všechna vydání, kterých se po našem městě válelo na 6.000 kousků, tady je odkaz, kde si to všechno můžete prolistovat..

http://www.enterul.cz/online-prosinec2020/mobile/index.html#p=4

A pak přišla ta milá chvilka, když jedna mladá slečna mi povídá: „já jsem vás viděla v novinách, ale nebyl jste tam vy. ale měl jste tam nakreslený obličej.“ WOW! prostě pecka! Takže klobouk dolů @rollo odvedls špičkovou práci, když už i děti dokážou rozluštit, kdo je #tensknirem..

..

Když se blíží Vánoce, je jasné, že nejdříve chodí ta symbiotická trojice, čert, anděl(a) a Mikuláš. A nemyslete si, tato parta musela navštívit i naši školu. Ano, u nás se nejen pracuje, běhá se do práce a z práce, ale je také čas na malé kratochvíle, jako je návštěva Mikuláše.

Ufff.. stihli to i k nám a žactvo z toho mělo sakra radost a také trochu strach. Samozřejmě se nejvíce báli ti největší raubíři. Bohužel to byla také jedna z posledních školních akcí letošního roku.  A musím říct, že moji klucí to zvládli na výbornou bo možná na smajlíka. Jelikož jsem na chvilku školní kraťasy vyměnil za bílé roucho a Knír jsem překryl bílým plnovousem, trošku jsem krotil toho špinavého pekelníka, a tak letos nebyla potřeba sprcha ani vlhčené ubrousky. Pak si všichni v klidu a se závanem čerstvého vzduchu mohli dopřát dobroty z nadílky.  Jako učitel musím přiznat, že loňský školní rok nekončil pěkně a ten kalendářní také nekončí nejlépe. Tak snad v lednu..

..

Studuji.. Ano, ještě.. Ani dálková, online, distanční ai jiná výuka mne zatím ještě neodradila.. 😀 Jen v tom mám daleko větší bordel než jindy, ale to nejsem asi sám. Musím se přiznat, že po večerech jsem drátkoval kámen, tkal kapsičku na mobilní telefon (ano to bylo zadání k

zápočtu..). To byly ty zábavnější úkoly. A ještě jeden prima úkol mi chybí, tak se těšte, sám ještě netuším co to bude. Navíc jsem zjistil, jak se připojit ke všelijak k čemukoli, abych mohl poslouchat přednášky. Ale stejně jako můj synovec, který zvládal online výuku z veliké dálavy, tak i já vyzkoušel online výuku odjinud. Což je veliké plus. Ale během distanční online výuky jsem zažil opět pocit být za školou. A jak je to jednoduché. Prostě se jen nepřipojíte a tadá.. jste za školou. Což se mi párkrát povedlo, ale NEÚMYSLNĚ. Prostě jsem zapomněl a o pár hodinách jsem ani nevěděl. Čestně.. No už aby to všechno fungovalo a já mohl učit a se učit..

..

Na závěr ještě jedno dostaveníčko s Kníratým měsícem mi dovolte. Do akce se zapojuji již sedmým rokem. A vždy se našlo pár přátel, kteří podpořili mne a hlavně dobrou věc. A letos lidé byli velmi štědří. Na kapitána našeho UL MO BROS jsem zdaleka neměl, ale letos jsem svou osobou přispěl tolik jako za celých šest let předtím.. Takže všem co myslí na své zdraví i zdraví dalších mužů, DÍKY. DÍKY za UL MO BROS..

A tak dál do práce a z práce rád běhám. Vlastně běhám rád i jen tak. Pro spoustu běžců to nejni nic extra, ale loni v prosinci jsem poprvé překročil uběhnutou stovku v měsíci. To jsem do práce a z práce musel běhat 15 dnů. Celkem jsem za loňský prosinec uběhl 122 kilometrů. Netušil jsem co tím, sám pro sebe odšpuntuji. Pak mne napadla věc, že bych mohl naběhat za rok 1.000 mil. Což je nějakých 1.600 km a vychází to zhruba na 133 kilometrů na měsíc. Což nejni ani 5 kilometrů na den. To se dá zvládnout, no ne?! Ale jako každý správný muž, co má zdravé ego, jsem to musel zvládnout. A klaplo to, 10/11/2020 jsem proběhl metou 1.600 km. Tohle všechno jsem zjistil ze svých chytrých natahovacích hodinek, až když jsem to na konci měsíce odečetl. Nečekal jsem, že to bude tak brzy a půjde to tak rychle. Pěkný pocit, ale co dál, když byla mise splněna?!

 

Už dříve jsem si pohrával s myšlenkou, když jsou všechny ty charitativní běhy a výzvy a pokud neproběhne letošní Severská Bitva, tak vyzvu sám sebe. Každý rok na Bitvě pomáháme lidem. Ani letos to nebude jinak. Zatím mám naběháno, na jakém čísle se kilometráž za rok 2020 zastaví uvidíme. Co naběhám nad ten můj limit, to předám do kasičky Severské Bitvy, která zase někomu pomůže. Jelikož je ten rok opravdu specifický, komu pomůžeme, prozradím i s vyběhanou částkou. Můžete mne nahánět, nejen po kopcích, ale také po sítích, hecovat a hádat, kolko teda naběhám a kolika korunami pomohu.. Co kilometr navíc to 10-ti korunka.. Kde se to zastaví?! Kdo to uhodne, toho pozvu na svařák, kávu bo pivo, ale dovnitř, ven byste ani psa nevyhnali.

Budu teda muset počkat na výplatní pásku, možná lépe na výplatu nebo rozbít prasátko, ale asi cizí, jelikož svoje nemám..

..

A samotné Vánoce jsou za dveřmi. Vánoce, čas klidu a rodinné pohody. Nikam nespěchejte a užívejte. Můžete psát Ježíškovi, péct cukroví nebo pokud znáte písmenka, a my se je doma učíme, můžete hrát hry s písmenky. Třeba klasiku, šibenici. To Vám je zábava s luštěním slov. Nejni to přeci jen o dárcích..

 

Věřím v klidného Ježucha pěkně pospolu s rodinou u stromku, bez kostí, psů, rachejtlí a lepší nový rok o jeden. A také, že se společně konečně někde potkáme..

 

Váš #tensknirem